České vysoké učení technické v Praze (ČVUT Praha)

České vysoké učení technické v Praze (ČVUT) je veřejná vysoká škola univerzitního typu se sídlem v Praze. Je nejstarší nevojenskou technickou univerzitou na světě.

V roce 2009 škola nabízela na 7 fakultách 85 studijních programů (323 oborů), které studovalo celkem 23 363 (z toho 13 428 v bakalářském, 5 199 v magisterském a 2 332 v doktorandském studiu) studentů. Navíc v roce 2008 3 804 lidí absolvovalo kurzy celoživotního vzdělávání poskytované školou a 488 lidí se účastnilo programů tzv. univerzity 3. věku.

Studium je organizováno na fakultách a vysokoškolských ústavech a to v bakalářských, magisterských a doktorských studijních programech.

Historie:

    Roku 1705 požádal Christian Josef Willenberg císaře Leopolda I. o souhlas vyučovat „ingenieurský kunst“. Teprve císařův syn Josef I., který ho na trůnu vystřídal, v roce 1707 reskriptem nařídil českým stavům zajistit v Praze inženýrskou výuku. Z různých důvodů k tomu dlouhou dobu nedošlo; v říjnu 1716 tedy Willenberg svou žádost zopakoval (českým stavům i císaři Karlu VI.) a po císařské urgenci byla konečně 9. listopadu 1717 dekretem českých stavů ustanovena Willenbergova profesura (první inženýrská profesura ve střední Evropě) a 7. ledna 1718 začala výuka. Zpočátku učil Willenberg ve svém bytě v dnešní Mostecké ulici pouhých dvanáct studentů (šest svobodných pánů, čtyři rytíře a dva měšťany, každoročně jmenované na návrh zemských stavů), postupně však studentů přibývalo (v roce 1779 jich bylo kolem 200) a výuka se přestěhovala do vhodnějších prostor. Zpočátku byla výuka zaměřena zejména na vojenství (kromě opevňování se vyučovalo zeměměřictví, kartografie, odvodňování či mechanismy zvedání těžkých břemen), což bylo i jednou z hlavních císařových motivací pro zavedení výuky. Výuka v prvním roce trvala jednu hodinu, ve druhém roce již dvě

    Nástupcem prof. Willenberga byl Jan Ferdinand Schor, stavitel vodních staveb v povodí Vltavy a autor na škole využívané učebnice matematiky; za jeho vedení se začala vyučovat optika, perspektiva, technické kreslení a geografie. Třetím profesorem byl František Antonín Herget, vrchní zemský stavební ředitel a významný zeměměřič; tehdy se již škola zaměřovala hlavně na civilní inženýrství, zejména stavební.

    V září 1776 Hergetovi povolila Marie Terezie využívat k výuce Klementinum, v roce 1786 se škola přestěhovala do budovy bývalého Svatováclavského semináře v dnešní Husově ulici.

    V roce 1787 byla Stavovská inženýrská škola na základě dekretu císaře Josefa II. spojena s pražskou univerzitou.

    V roce 1798 vytvořil František Josef Gerstner koncept přetvoření inženýrské stavovské školy na polytechniku, ve kterém se inspiroval nedlouho předtím vzniklou pařížskou École Polytechnique. Tento návrh v roce 1803 císař František I. schválil a 11. listopadu nová polytechnika zahájila činnost, čímž vznikla první instituce svého druhu ve střední Evropě (tehdy byla také jedinou technickou školou v Rakousku, inženýrská akademie ve Vídni již před tím zanikla). Stále však oficiálně patřila pod pražskou univerzitu, osamostatnila se až 8. září 1815.

    Dne 23. listopadu 1863 schválil císař František Josef I. Organický statut Polytechnického ústavu, čímž byla provedena reforma polytechniky, v rámci které se představitelem školy stal volený rektor. Studenti byli rozděleni do čtyř odborů: pozemní stavitelství, vodní a silniční stavitelství, strojnictví a technická lučba (chemie). Jako rovnoprávný vyučovací jazyk byla k němčině uznána čeština. Rozpory mezi českou a německou částí profesorstva však necelých šest let poté vedly k rozdělení na český a německý ústav (k 8. dubnu 1869). Česká část se v roce 1874 přestěhovala do nově postavené budovy na Karlově náměstí (architekt Vojtěch Ignác Ullmann).

    Roku 1875 byly do té doby zemské ústavy zestátněny. Na základě říšského zákona z roku 1878 směli ti, kteří složili na technice dvě státní zkoušky, používat tehdy ještě stavovské označení inženýr. Od roku 1879 bylo škole dovoleno nazývat se vysokou školou technickou. V roce 1901 získala škola říšským zákonem z 13. dubna právo udělovat doktoráty technických věd. V roce 1902 vydal profesorský sbor doporučení přijímat ženy jako řádné posluchačky.

    Na počátku 20. století škola využívala rozmachu průmyslu, v roce 1909 měla přes 3 000 posluchačů. 

    Rok 1948 znamenal pro stovky studentů vyhazov, postupně byla také zrušena vysoká škola obchodní (tehdy největší fakulta ČVUT, v té době již pod názvem Vysoká škola věd hospodářských). Zároveň s ukončením výuky na VŠO (Vysoké škole věd hospodářských) r. 1952 byla zřízena na ČVUT Fakulta ekonomicko-inženýrská (FEI – zrušena r. 1960). V průběhu let 1949–1960 byla univerzita přeorganizována, vznikla celoškolská pracoviště jako např. katedry vojenské, marxismu-leninismu, branné výchovy. Roku 1952 byly z ČVUT vyděleny Vysoká škola chemicko-technologická a Vysoká škola zemědělská.

www.fs.cvut.cz/cz/u218/pedagog/skripta/i_skript.htm - přehled skript