Chcete vidět na vlastní oči jak řádí poltergeist ?

I když se v našich sdělovacích prostředcích již mnohokrát psalo i hovořilo o nejrůznějších projevech „hlomozícího ducha“, tedy o fenoménu zvaném poltergeist, většina čtenářů, diváků a posluchačů ještě nikdy žádné autentické záběry takovýchto úkazů vlastně neviděla. A tak jsem se rozhodl zde představit autentické záznamy jevů, o nichž se v našich novinách a časopisech obyčejně hovoří jako o poltergeistově řádění.

Údajným duchům a duším ze záhrobí lidé připisovali a dodnes mnohdy ještě připisují nejrůznější neobvyklé či výjimečné jevy, přičemž s podivnými úkazy, označovanými za projev poltergeista, se člověk setkával kam paměť lidstva sahá. Někdy se lidé duchů jen lekali a báli, jindy je zas v rituálech přivolávali a žádali o pomoc či radu, přičemž se snažili s nimi komunikovat. Ve druhé půli 19. století pak v Americe tyto snahy vyústily ve spiritistické hnutí, následně se šířící po celém světě. Avšak vedle nadšených propagátorů tzv. záhrobního života se na seancích záhy začali objevovat i nejrůznější badatelé, vybavení měřícími přístroji.Tito badatelé se řídili rozumnou zásadou, podle které jsou fakta a teorie dvě rozdílné věci, pročež také nespojovali faktické fyzikální jevy ze spiritistických seancí se spiritistickými teoriemi nebo naukami, aby pak někteří z nich mohli nakonec prohlašovat, že tyto přírodní úkazy, považované spiritisty za projevy nadpřirozena „nedokazují existenci duchů o nic více, než pád stromu". Přesto však zástupci oficiální vědy existenci (objektivní realitu) očitými svědky pozorovaných neuvěřitelných skutečností odmítli uznat.

V dobách spiritistického boomu ještě neexistovaly žádné magnetofony, kterými by se daly nahrávat rozličné zvuky (ťukání, klepání a bouchání, ale i rány podobající se úderům palicí či kladivem) objevující se v židlích, ve stolech a skříních, ale i v podlaze, na dveřích, na stěnách či stropě místností. Spiritisté se tak snažili zachytit alespoň některé fyzikální jevy na svých fotografiích. V roce 1925 dokonce vydal lékař a spisovatel Arthur Conan Doyle v knižní podobě svoji sbírku spiritistických fotografií nazvanou The Case for Spirit Photography, ve které se snažil archivním snímkům zjednat plné uznání. Některé původní fotografie ze spiritistických seancí se nedávno objevily i v publikaci Andrease Fischera a Veita Loerse - Im Reich der Phantome, Fotografie des Unsichtbaren (Cantz, 1997). Zde však platí, že po tom, co se na počátku 20. století objevily duchařské fotografie pořizované tzv. dvojexpozicí, nelze žádnou ze spiritistických fotografií považovat za nezvratný důkaz existence spiritisty popisovaných dějů a událostí.

A tak začali badatelé volat po průkaznějším svědectví těchto jevů, totiž po filmových záznamech. Zásadní zvrat přinesly šokující výsledky experimentů psychologa Kennetha Batcheldora z 60. let minulého století, jež potvrzovaly, že stůl za podmínek, podobajících se dřívějším spiritistickým seancím, se může pohybovat a vznést se nad podlahu samovolně, bez přítomnosti jakéhokoliv média, bez nejrůznějších triků a bezděčného užití síly přítomných osob, přičemž byly Batcheldorovy experimenty doloženy fotodokumentací i filmovým záznamem. Pro špatné světelné podmínky experimentů však byl jeho obrazový záznam vědeckou obcí označen za nepřesvědčivý. A i když se ve druhé půli minulého století objevilo několik podobných videozáznamů, všechny nakonec potkal stejný osud.

Při rozsáhlých možnostech dnešní digitální techniky, kdy je možné pořizovat záznam třeba i mobilním telefonem, však existuje již celá řada soudobých zvukových i obrazových svědectví fyzikálních jevů, považovaných za strašení či řádění poltergeista, autory zveřejňovaných na internetu. Na YouTube můžete shlédnout poměrně zajímavá svědectví „poltergeistova řádění“, která nevznikala jako vtip internetových recesistů, ani podle návodů jak projevy poltergeista napodobit (např. Viper Paranormal). U těchto svědectví už nejde o nějaké triky s vyskakující vařečkou a spadlou utěrkou, nýbrž o autentické videozáběry po delší čas se opakujícího „strašení“, kdy nahrávka není jak se říká FAKE, ale REAL. Najdete v nich jak samovznícení hořáků plynového sporáku, tak „bláznění“ elektrických spotřebičů jako topinkovače a mikrovlnky odpojených od proudu, nebo samovolné spouštění vody (ve sprše i na záchodě), dokonce zde najdete i syrová vejce vyskakující z jakoby explodujících skořápek. Najdete zde poltergeistovo klepání a bouchání, poletování a samovolný posun nejrůznějších předmětů, samovolné otevírání a zavírání všelijakých dvířek i dveří v bytech, poltergeistem rozhazované prádlo, rozbíjené sklenice a nádobí, ale i šílenou pračku, poskakující pohovku a rozzuřenou skříň, dokonce zde „hlomozící duch“ pod dohledem kamery povalí knihovnu na zem.

Snad vůbec nejzajímavější jsou videa, která na YouTube v roce 2010 začali nahrávat dva uživatelé. A to jak americký uživatel „mellowb1rd“ vystrašený z úkazů, kterými jej potrápil poltergeist, údajně se objevující v jeho bytě po té, co si zahrával se spiritistickou tabulkou, tak australský uživatel „NQGHOSTHUNTER“, který v prosinci roku 2010 začal zveřejňovat záznamy tzv. poltergeistova řádění ze všech prostor svého bytu, i prostor před domem. Ten už některé z těchto úkazů dokumentoval tak, že je nahrával několika kamerami najednou, tedy současně. A to jak v nočních hodinách, tak i za plného denního světla, přičemž se mu podařilo zaznamenat snad všechny nejznámější atributy (rozlišovací rysy) fenoménu zvaného poltergeist. Zde už nejde jenom o nahrávky ve stylu bezpečnostních kamer, pořízené v nepřítomnosti majitele bytu, ale v řadě případů již o výstižné reportáže, v nichž se autor videa nebojí sám vstoupit do strašidelně působících dějů a hledat nějakou jejich příčinu. V jeho bytě se poltergeist neobjevoval po několik dnů, jako třeba u nás roku 2006 v Bobrové, ale po několik měsíců. Čímž vlastně vznikal bohatý, dosud plně nedoceněný soubor videodokumentů (viz odkazy dole pod článkem), zajímavý nejen pro milovníky záhad a tajemna, ale i pro vědeckou obec.

Proč jsou takovéto dokumentární záběry „řádění poltergiesta“ pro vědeckou obec zajímavé? Jednoduše proto, že zde již nejde o pouhá očitá svědectví pozorovatelů, ale o svědectví kamer. Ta jsou velmi důležitá především pro naše psychology a psychiatry, neboť díky této sérii autentických záběrů je zřejmé, že v případě zde pozorovaných mimořádných jevů v žádném případě nejde o pouhou sugesci, nějaké halucinace či optické klamy, že tu nejde o pouhé subjektivní počitky a vjemy, jak se dříve soudilo. Psychiatrům a psychologům konečně tyto soubory autentických záběrů umožňují plně pochopit, proč vlastně spiritisté považovali takovéto fyzikální jevy (které naši vědci dosud znali jen z literatury) za přesvědčivý důkaz existence duchů či zbloudilých duší a proč nakonec i vzdělaní a velmi inteligentní lidé v nedávné minulosti propadali spiritistickému učení.

Popravdě řečeno, ani to, co se obecně označuje za filmový záznam objektivní reality, ještě nevylučuje možnost technických triků, kterými jsou diváci obelháváni. A tak se kolem těchto reportáží objevují ve sdělovacích prostředcích nejrůznější spekulace, včetně tolik dnes populárních konspiračních teorií. I v tomto případě má jít o údajné spiknutí určité skupiny lidí, snažících se ovlivňovat laickou veřejnost, aby uvěřila v existenci nadpřirozených či nečistých sil (např. ďábla či zlých duchů), kterým je třeba čelit obrodou upadající křesťanské morálky a víry ve smyslu učení církevních otců. A protože mnohé z církví v našem dnešním světě jsou bohaté a mohou disponovat značnými finančními prostředky, mohou si spiklenci prý zaplatit i ty vůbec nejdražší, nejmodernější technologie, kterými lze vyrábět tak dokonalé digitální triky, že je ve filmové reportáži žádný laik nerozezná od skutečnosti. Podle jiné konspirační teorie pak za fenoménem zvaným poltergeist stojí americký projekt HAARP (Vysokofrekvenční aktivní aurorální výzkum), tedy výzkumný projekt chování ionosféry a procesů v ní probíhajících včetně polárních září, přičemž autorům takovýchto blábolů zcela uniká holý fakt, že se poltergeist objevoval v lidských příbytcích ještě před tím, než byla lidem vůbec známa elektřina.

Pokud případné digitální triky v reportážích nerozezná laik, neznamená to však, že je nemohou rozeznat experti v oboru digitálního obrazového záznamu a navazujících technologií. Při odborné expertíze obrazových záznamů pak vůbec nejde o to, nakolik se zdají být výše uvedené reportáže z bytů, kde „poltergeistovo řádění“ obtěžuje či terorizuje jejich obyvatele, uvěřitelné či neuvěřitelné. Při expertíze jde jen o to, nakolik je zde možné vyloučit případné digitální triky. Ovšem ani při vyloučení digitální manipulace s obrazovým záznamem daný tým odborníků fyzikální jevy ze záznamu nemůže objasnist, tedy je interpretovat. Ve skutečnosti zde stojíme před dalším z praktických příkladů přírody, který prokazuje neúplnost našeho stávajícího vědeckého poznání. To ale neznamená, že něco, co neznáme, nemůžeme poznat. A tak se v případě fenoménu zvaného poltergeist ocitá na pořadu dne nová kapitola základního výzkumu, v souladu se rčením "základem každého poznání je prvotní pozorování". Toto staré pravidlo je i v současné době platné, neboť objektivní existenci fenoménů, jejichž popis nenajdeme v žádné z našich současných vědeckých publikací, ani v žádném z našich odborných periodik, nelze posuzovat metodou "ex cathedra", tedy od stolu. O jeho reálné existenci či neexistenci se výzkumní pracovníci mohou přesvědčit jenom pozorováním, poplatným výroku Immanuela Kanta, že „každé lidské poznání začíná pozorováními, odtud jde k pojmům a končí idejemi“.

Při prvním dojmu se obyčejně průměrný divák snaží u strašidelně působících fyzikálních jevů rozhodnout pro jednu ze dvou základních logických variant, totiž zda tu jde o nějaký podvod, nebo o působení nějaké pro nás neviditelné entity. A tak se většina diváků (bez náboženské motivace) nakonec rozhoduje, vedena zdravým selským rozumem, pro podvod, čímž celou záležitost považuje za uzavřenou. Naproti tomu vědecká obec při studiu fenoménu zvaného poltergeist nemůže zaměňovat vědecká kriteria za zdravý selský rozum (common sense), neboť hledisko zdravého či selského rozumu je hlediskem metafyziky. Zdravý rozum reaguje na důsledky, nikoliv na příčiny jevů (pro příklad ze světa fyziky nemusíme chodit daleko, stačí se ohlédnout za tolik dnes populárními nanotechnologiemi a nanomateriály, u nichž vstupují do hry komplikované jevy ze světa fyziky, které nejsou na první pohled zřejmé a viditelně se vzpírají tzv. zdravému selskému rozumu). Proto také za nejvhodnější vědeckou metodu, která u fenoménu zvaného poltergeist vede k jeho poznání a následné interpretaci, je označována metoda "ex occasione", tedy z nastalé skutečnosti, z faktické situace. Na staré anglické přísloví „pudink zkoušíme tím, že ho jíme“ skutečný badatel nezapomíná.

Ostatně, právě v tom spočívá rozdíl mezi skutečnými vědci a všelijakými všeználky, vydávajícími se v internetových diskusích za vědce. Ti prohlašují, že prokázat existenci (objektivní realitu) fenoménu zvaného poltergeist je možné pouze laboratorním experimentem, uskutečněným za přísně kontrolovaných podmínek, kdy je možné nastavit a popsat podmínky průběhu experimentu. Ve skutečnosti vedle laboratorního experimentu je jednou z vědeckých metod, kterou se testují různé hypotézy, též přírodní (natural) experiment, který se z velké části skládá z pozorování a manipulací s jednou nebo několika proměnnými, přičemž za řádnou vědeckou metodu testování hypotéz je považováno i samo pozorování. Jinak řečeno, při poznávání jevu obecně známého jako poltergeist, sporadicky se vyskytujícího v dané chvíli jen v dané lokalitě (podobně jako např. kulový blesk), laboratorní experiment vůbec nepředstavuje tu správnou vědeckou metodu. Základem poznání takovéhoto jevu je pozorování, přičemž i zde jednoduše platí, že pokud nejde hora k Mohamedovi, musí Mohamed k hoře. To ovšem neznamená, že by se nějaký interdisciplinární tým vědců z některého z našich vědeckých ústavů měl vypravit například do Austrálie. Stačí, když naši přírodovědci příště zareagují na hlášený výskyt poltergeista v některém z bytů či domů na území České republiky a dostaví se (poltergeist obyčejně „řádí“ po několik dnů, často i týdnů) na místo s měřící aparaturou a jednoduchým systémem webových kamer pro kontinuální (spojité, souvislé, nepřetržité) nahrávky s různými úhly záběru zde se vyskytujících přírodních úkazů či jevů. Pochopitelně zde vědci nebudou hledat žádné tzv. paranormální „nečisté či ďábelské“, nebo snad „duchovní či psychické“ údajné síly, ale jen aparaturou a kamerami zaznamenané fyzikální anomálie.

V případě odkazů na australskou videosérii zde pod článkem (poblázněná lednička, hlomozící skříň, koupelna s rozzuřenou pračkou) nejde o žádného anonymního uživatele internetu, ale o konkrétního, zcela reálného autora reportáží. Je jím profesionální fotograf Ken Goldstein z Townsville ve státě Queensland na severovýchodě Austrálie. Toho také může kterýkoliv tým našich odborníků z jakéhokoliv našeho vědeckého ústavu kontaktovat. Amatérští badatelé pak mohou Kena Goldsteina najít na blogu (https://nqghosthunter.blogspot.com), nebo na Facebooku (NQghosthunter). Aby však nedošlo k nějakému omylu: výše jmenovaný fotograf Ken Goldstein z Austrálie nemá nic společného s Kenem Goldsteinem (známým též jako Kene G) z Ameriky, tedy s americkým filmovým či televizním producentem a režisérem. Jde o dvě různé osoby bez vzájemných vztahů, tudíž o pouhou shodu jmen. V současné době Ken Goldstein z Townsville chystá e-knihu na dané téma, přičemž také hodlá sestavit ze všech jím pořízených videozáběrů „řádění poltergeista“ celovečerní dokumentární film.

POLTERGEIST Z AUSTRÁLIE

Pokud jste ještě nikdy žádné záběry řádícího poltergeista neviděli, přehrávejte si uvedené dokumenty po jednotlivých odkazech, tak jak jsou zde seřazeny. Nepřeskakujte, prosím, na jiné nabízející se ukázky v oknech YouTube.

Jak to v bytech začíná: https://www.youtube.com/watch?v=3Ry8Plppnig&feature=relmfu

Na dvou místech bytu současně: https://www.youtube.com/watch?v=-g8vy3Wstok&feature=related

Dupající topinkovač: https://www.youtube.com/watch?feature=endscreen&NR=1&v=UuEl3EOexE8

Tančící pohovka: https://www.youtube.com/watch?v=6easrAIo5t0&feature=related

Televize a pohovka: https://www.youtube.com/watch?v=4HOA2FZWiJY&feature=relmfu

TV, knihovnička i sporák: https://www.youtube.com/watch?v=qeFfyW3aRS0&feature=endscreen&NR=1

Jak si poltergeist hraje s televizí: https://www.youtube.com/watch?v=NwZeKzjAnUk&feature=related

Hlomozící skříň: https://www.youtube.com/watch?v=9PkAtBDHmVs&feature=related

Poblázněná lednička: https://www.youtube.com/watch?v=Gl3oUtjK3T4&feature=endscreen&NR=1

Shazované obrazy: https://www.youtube.com/watch?v=hgYy3yYSoAI&feature=endscreen&NR=1

Koupelna s rozzuřenou pračkou: https://www.youtube.com/watch?v=4HV30Imh_hU&feature=relmfu

Poltergeist to ještě nevzdává - poslední nahrávka ze 3. března 2012: https://www.youtube.com/watch?v=dTPTqEK9xS8

zdroj: https://karelwagner.blog.idnes.cz/c/254553/Chcete-videt-na-vlastni-oci-jak-radi-poltergeist.html (autor: Karel Wágner)