Borová neutronová záchytová terapie dnes

Před několika lety jsme spolu poprvé hovořili o práci fyzika v oblasti borové neutronové záchytové terapie (BNCT) mozkových nádorů, o vaší účasti na světové konferenci BNCT v San Diegu a o perspektivách a stavu vývoje BNCT ve světě i u nás. Tehdy vše vypadalo optimisticky a slibně…

Šest let je dost dlouhá doba, aby bylo možné provést určité hodnocení výsledků. Během této doby také proběhly již tři další světové konference, shrnující a posuzující světové výsledky a plány dalšího vývoje – v Osace r. 2000, v Essenu r. 2002 a v Bostonu na podzim r. 2004.

Jak vývoj a aplikace metodiky pokračovaly a jak vypadá situace dnes? Jak se během této doby změnilo profesionální zastoupení pracovišť jednotlivých zemí a která pracoviště se dnes nově BNCT zabývají?

V době našeho předchozího rozhovoru se na vývoji BNCT podílelo několik světových výzkumných pracovišť s dostatečně silnými zdroji neutronů – experimentálními jadernými reaktory – v pěti zemích. ¹⁾ Nejdéle se vývojem BNCT zabývá Japonsko, avšak japonský přístup je technicky i eticky poněkud odlišný od euro-amerického, protože japonská metodika ozařování specifických mozkových nádorů (glioblastoma multiforme) požaduje na rozdíl od euro-amerického přístupu ozáření otevřené hlavy. Na těchto uvedených pracovištích vývoj postupně dospěl do stadia preklinických testů a dříve či později byli tedy ozařováni jednotliví pacienti. Konkrétně náš první český pacient byl na výzkumném reaktoru LVR-15 v Ústavu jaderného výzkumu v Řeži ozářen 28. 9. 2000.

Díky spolupráci mezi jednotlivými pracovišti se technické podmínky evropského a amerického přístupu velmi sblížily, vyspěly a pokročily, takže při postupu podle stejných pravidel (protokolu) je možné poměrně dobře vyhodnocovat získané výsledky. V letech 2002–2003 byl také podniknut určitý pokus alternativně obměnit japonský přístup, aby se přiblížil euro-americkému, výhodou by pak byl celosvětově větší statistický vzorek pacientů pro vyhodnocování výsledků. Japonské císařství se rozhodlo financovat pobyt jednoho z evropských fyziků v JAERI Tokai, kde se nachází jedno z japonských ozařovacích pracovišť BNCT, aby se mohly oba přístupy detailně porovnat a z porovnání vyvodit určité závěry. Japonská strana dnes proto náš přístup zná přesně a je schopna ho aplikovat. Záleží však jen na jejím rozhodnutí, jak bude dále postupovat – a to není dáno jen strohými „technickými“ parametry.

Většinou v souvislosti s hledáním nové pracovní náplně pro experimentální reaktory, kterých již není tolik zapotřebí jako v počátcích vývoje jaderné energetiky, přibyla v posledních letech v Evropě další pracoviště, kde se začali BNCT zabývat. Ve švédském Studsviku převzali zkušenosti z americké brook-havenské laboratoře a nastoupili poměrně kontroverzní cestu rychlého komerčního využití BNCT, přestože její vývoj ve světě dosud zdaleka neskončil a standardizace pro její komerční využití nikde ještě plně neproběhla. Marketingová očekávání se však na pracovišti v Studsviku pravděpodobně zcela nenaplnila. I když zde byl pacientům prodloužen život a před koncem zvýšena jeho kvalita, přicházejí nyní zprávy, že bude toto pracoviště zrušeno, protože provoz jaderného reaktoru bude zastaven. Nové pracoviště vzniklo pravděpodobně opět ve snaze najít nové zaměření provozu experimentálního reaktoru také v Argentině, kde byly přejímány zkušenosti z Massachusettské techniky, a další v Itálii. Na rozdíl od ostatních aplikací BNCT se italské pracoviště nezaměřilo na specifický mozkový karcinom, ale na maligní nádory v játrech. Unikátní přístup BNCT je zde založen na ozáření jater mimo pacientovo tělo a na jejich následné transplantaci pacientovi zpět. V hodnocení výsledků se ale neukvapujme, vývoj zatím ještě neskončil.

Není všechno to úsilí příliš nákladné vzhledem k nepříliš přesvědčivému přínosu pro pacienty?

Taková možnost se zvažuje při každém vývoji a výzkumu. V případě BNCT se však kromě určitého prodloužení pacientova života ukazuje ještě jeden významný přínos: podstatné zlepšení kvality života v těch fázích onemocnění, kdy by podle současné praxe měly být nasazeny metody léčení, jako je např. klasická chemoterapie nebo ozařování gama. Kdo sám, popř. někdo jemu blízký podstoupil chemoterapii, ví, o čem hovořím. Tento fakt vedl v posledních letech také – vedle pokračování vývoje léčebné linie BNCT pro specifická nádorová onemocnění – k určité orientaci na paliativní léčbu. Jde o léčbu neodstraňující příčinu, ale zmírňující negativní příznaky onemocnění. V tomto smyslu se nyní ve světě aplikuje BNCT také na mozkové metastázy melanomů – konečné fáze tohoto rychle se rozvíjejícího sarkomu s fatální prognózou jsou pak pro pacienta snesitelnější.

Jak tedy vypadají současné plány pracovišť BNCT pro další období?

I přes určitou stagnaci zájmu o využití BNCT, která nastala z již uvedených důvodů, je zřejmá snaha odborných pracovišť ve vývoji pokračovat. Aby se odstranily příčiny nedostatečné průkaznosti výsledků pro hodnocení předem stanoveného jasného odborného cíle, je současné úsilí zaměřeno zejména na maximalizaci ozařovacího účinku. Pokračovat budou studie polohy a směru ozařovacího svazku vzhledem k nádoru. Zdá se, že určitá slabina je nyní v borové sloučenině – proto i tímto směrem probíhá intenzivní vývoj. Protože při každé změně sloučeniny je zapotřebí znovu přehodnotit mezní ozáření, čeká všechna ozařovací pracoviště mnoho práce.

Z čeho je dnes tento výzkum financován?

To je vážná otázka. Na komerční využití BNCT je stále zatím brzy, i když technicky je bezpečná aplikace již dobře proveditelná. Financování je v mnoha zemích věcí institucí, jejichž součástí jsou ozařovací pracoviště, často jsou využívány výzkumné granty podporované státem. V našem případě jsme rozložili náklady mezi několik projektů dotovaných MPO a MŠMT. Stále se snažíme (a občas jsme i úspěšní) o podporu formou grantů EU a projektů IAEA, kde lze řešit obecnou problematiku dozimetrie záření, aplikovatelnou i jinde.