Dětské hřiště v Podolí je opět bezpečné, zdroj radiace je pryč
28.10.2011 13:41
Bezpečné už je opět dětské hřiště s lavičkami, houpačkami a prolézačkami u křižovatky ulic Lopatecká a Sinkulova v pražském Podolí.
Radioaktivita, kterou ve středu večer odhalil 29letý Pavel Bykov, jenž se zajímá o radiaci a atomovou energii, a proto měl na ruce hodinky s funkcí dozimetru i ve chvíli, kdy se s manželkou a dítětem vypravil na hřiště, je pryč. Záření překračující hygienické limity měl na svědomí nevelký kovový váleček, ukrytý v zemi asi 10 cm pod úrovní terénu nedaleko koše u vstupu na hřiště.
„Tu věc vyzvedla odborná firma a budeme ji zkoumat,“ řekla ve čtvrtek odpoledne Deníku šéfka Státního úřadu pro jadernou bezpečnost Dana Drábová. Podle všeho ale jde o součást lékařského přístroje, která poté, co dosloužila, nebyla řádně zlikvidována. Nejspíš se tak stalo už před několika desetiletími. Jak se váleček obsahující radioaktivní látku – podle všeho radium 226 – dostal na dětské hřiště, zůstává zatím záhadou. Zřejmě to ale souvisí s nekázní či porušováním předpisů na pracovišti, kde pro zacházení s tímto materiálem měla být stanovena jasná pravidla.
To, že by mohlo návštěvníky dětského hřiště ohrožovat radioaktivní záření, přišlo absurdní i vlastníkovi speciálních hodinek. Když se mu ale rozpípaly, pro jistotu poslal ženu s dítětem domů a sám se na hřiště vrátil s dalšími měřicími přístroji, které měl doma. Ty záření potvrdily. Následně ke stejnému závěru dospěla i měření hasičů a Státního ústavu radiační ochrany.
Následovaly uzavírky okolí a šetření specialistů – přičemž výsledkem se stalo odhalení prozatím záhadného válečku. „Jeho fotografie budeme ukazovat pamětníkům a ptát se, odkud by mohl pocházet,“ řekla Drábová. V případě, že se podaří odhalit konkrétního viníka, který nakládal s nebezpečným materiálem v rozporu s předpisy, může mu hrozit i trestní stíhání.
Nyní je hřiště přístupné – a opět bezpečné. Potvrzují to nejen přístroje specialistů, ale hodinky Pavla Bykova. „Opravdu se tu nebojím – nepípají,“ konstatoval muž, pro něhož je jádro pouze koníčkem. Živí ho telekomunikace, konkrétně internetové sítě.
Dojde na další hřiště
Jeho objev přiměl radnici Prahy 4 k tomu, že se domluvila se Státním ústavem radiační ochrany na prověření dalších hřišť a veřejných prostranství na území čtvrté městské části. Pro jistotu. Jedná se sice o věc velmi neobvyklou, kdy by odborníci něco podobného vylučovali – praktická zkušenost ale ukázala, že předem odmítat nelze nikdy nic. Včetně toho, že na problém dokáže upozornit amatérský zájemce o obor, jemuž zrovna příliš mnoho příznivců neholduje.
Dlouhé roky záření?
Lze předpokládat, že zářící váleček se na hřiště nedostal v posledních týdnech. Ba ani měsících. Na hřišti, kde si hrají děti, mohla být radioaktivita už dlouho; nejspíš po desítky let. To, že by v zemi mohlo něco být už léta, si myslí i většina místních, s nimiž Deník hovořil. Najít pamětníka budování hřiště ale není jednoduché. Prolézačky zde prý byly snad odjakživa. Deníku to řekl dědeček, která si k odborníkům ze Státního ústavu radiační ochrany, pracujícím na místě již od čtvrtečního rána, přišel nechat prověřit autíčko. Sanitku, kterou vnučka našla ve středu odpoledne právě za podezřelým odpadkovým košem – a mermomocí trvala na tom, že si ji odnese domů.
„Chtěli jsme to vyhodit, ale holka řvala, tak jsme to vzali s sebou,“ řekl muž, jenž autíčko odnášel zase zpátky domů. Přístroje potvrdily, že nezáří. On sám si ale nedokáže vzpomenout, jak bylo hřiště budováno. „Chodíval jsem sem s dcerou, které je dneska šestadvacet,“ řekl Deníku.
To, že zdroj záření může být na místě už více než čtvrt století, si myslí i 76letý pamětník ze sousedství. „Podívejte na tyhle tři paneláky. Ty se stavěly v roce 1970. A všechno odtud dolů, až k Jedličkovu ústavu, je navážka,“ potvrdil bývalý novinář informace zdroje Deníku, který už ve středu večer naznačoval, nejpravděpodobnějším zdrojem záření by mohla být použitá součást lékařského přístroje, která se na místě ocitla před desítkami let v navezené hlíně.
Radioaktivita by tedy na hřišti, kde si hrají děti, mohla být už dlouho; nejspíš po desítky let. A její zdroj by se mohl nacházet pod zemí právě v sousedství jednoho z odpadkových košů. To, že by v zemi mohlo něco být už léta, si myslí i většina místních, s nimiž Deník hovořil. Najít pamětníka budování hřiště ale není jednoduché. Prolézačky zde prý byly snad odjakživa. Deníku to řekl dědeček, která si k odborníkům ze SÚRO přišel nechat prověřit autíčko.
Sanitku, kterou vnučka našla ve středu odpoledne právě za podezřelým odpadkovým košem a mermomocí trvala na tom, že si ji odnese domů.
„Chtěli jsme to vyhodit, ale holka řvala, tak jsme to vzali s sebou,“ řekl muž, jenž autíčko odnášel zase zpátky domů. Přístroje potvrdily, že nezáří. On sám si ale nedokáže vzpomenout, jak bylo hřiště budováno. „Chodíval jsem sem s dcerou, které je dneska šestadvacet,“ řekl Deníku.
To, že zdroj záření může být na místě už více než čtvrt století, si myslí i 76letý pamětník ze sousedství. "Podívejte na tyhle tři paneláky. Ty se stavěly v roce 1970. A všechno odtud dolů, až k Jedličkovu ústavu, je navážka," potvrdil bývalý novinář informace zdroje Deníku, který už ve středu večer naznačoval, že nejpravděpodobnějším zdrojem záření by mohla být použitá součást lékařského přístroje, která se na místě ocitla před desítkami let v navezené hlíně.
Zda se tyhle spekulace potvrdí, ukáže další zkoumání. Jak naznačila Dana Drábová, nepůjde jen o laboratorní analýzy. Svůj význam bude mít i vyptávání mezi pamětníky. A věc se stane i předmětem policejního šetření.
Zářící váleček nepředstavoval pro okolí velké nebezpečí. Předpoklady specialistů, původně vycházející z měření na hřišti, potvrdily i laboratorní analýzy materiálu vyzvednutého ze země. Mimochodem – v sousedství odpadkového koše u vchodu na hřiště k tomu stačilo vyhloubit jamku velkou zhruba jako důlek na kuličky!
Experti Ústavu jaderného výzkumu v Řeži zjistili, že dávkový příkon kontaktně přímo na válečku je asi 150 mSv/h (milisievertů za hodinu); v metrové vzdálenosti pak 150 mikroSv/h. Odhad aktivity zatím přepočtený z měření jiných radiových zdrojů (jehel) o známé aktivitě je asi 9,75 GBq (gigabekerelů).
Co tato čísla znamenají? To vysvětluje náměstkyně pro radiační ochranu Státního úřadu pro jadernou bezpečnost (SÚJB) Karla Petrová. „Udělali jsme si první velmi konzervativní scénáře pro odhad dávek, které mohli občané při pobytu na hřišti obdržet. Pokud bychom předpokládali, že někdo pobýval asi hodinu denně po celý rok (včetně zimního období, což je málo pravděpodobné) na nejbližším vhodném místě – což byla lavička v blízkosti místa nálezu (nepředpokládáme, že by se někdo válel přímo na zemi v blízkosti toho nevábného odpadkového koše) – vychází nám zhruba 3,5 mSv za rok. To je v podstatě dávka obdržená od přírodního pozadí a není důvod k obavám ze závažných zdravotních účinků,“ vyvrací náměstkyně fámy po možném riziku. „I kdyby tato situace trvala po několik let, stále by se jednalo o dávky srovnatelné s dávkami obdrženými například při jednom vyšetření počítačovou tomografií,“ uklidňuje. Navíc je podle slov šéfky SÚJB podstatné, že hodnoty ozáření velmi rychle klesají se vzdáleností od zdroje. Prozatím se ale jedná o první propočty. Lidem z okolí, kteří hřiště se zářícím válečkem navštěvovali se svými dětmi častěji, je SÚJB připraven vše podrobně vysvětlit.
„My jsme zkoumali dávkové příkony na všech místech, kde mohli lidé setrvat déle," vysvětlila Irena Češpírová ze Státního ústavu radiační ochrany, jejíž tým pomocí různých přístrojů měřil nejen hodnoty v otevřeném prostoru, ale i na lavičkách, houpačkách a prolézačkách. Zjištěné údaje umožní propočítat, jakým dávkám záření mohli být návštěvníci hřiště vystaveni, což pak dovolí poskytnout jim radu, jak se dále zachovat.
Zda se mezi doporučeními objeví i návštěva lékaře, nechtěla Češpírová spekulovat. Podle prvních poznatků jsou sice zjištěné hodnoty vyšší, avšak k vážným obavám nedávají důvod.
Na hru ve stylu „pohoda, nic se nestalo“, nicméně nehodlá přistoupit. „Nejsou tu místa, kde bych si chtěla hrát nebo tam poslala děti,“ řekla Deníku uprostřed práce. Konkrétně se ale bez detailních informací podložených výpočty vyjadřovat nechce. „Lidi odkazujeme na SÚJB, kde se jim budou věnovat a kde se mohou domluvit, co dál podniknout,“ konstatovala.
Její slova potvrdila i jedna z maminek, která na dané hřiště chodí se svou dcerou. Ta se přišla poptat, jak se má zachovat. „Dali mi číslo na nějakou doktorku ze SÚJB, že si tam mám zítra zavolat, až se bude vědět víc,“ konstatovala mladá žena, jež hřiště navštěvuje skoro každý den.
zdroj: prazsky.denik.cz/zpravy_region/v-podoli-zasahuji-lide-ze-statn20110929.html
více informací: na stránkách Státního úřadu pro jadernou bezpečnost (www.sujb.cz/?c_id=1118)
———
Zpět