Dva platy navíc

Černobyl - jedna z nejtragičtějších a nejničivějších průmyslových havárií. Její následky pociťujeme ještě dnes na území Asie a východní Evropy. Objevily se i mutace dětí narozených v postižených oblastech. Co způsobilo tak velkou tragédii? Pojďme se podívat.

Černobyl je město blízko hranic Ukrajiny a Běloruska. V tomto městě se nachází reaktor, na kterém k této tragédii došlo. 25. dubna 1986 začali ruští vědci, inženýři a pracovníci provádět experiment na bloku 4 černobylské elektrárny. Účelem testu bylo ověřit schopnost vyrobit dostatek energie pro chladícíčerpadla při náhlém přerušení dodávky elektřiny.

Podle teorie inženýrů a vědců se potřebná energie měla získat ze setrvačnosti turbíny. Podle výpočtů to mělo bý dostatečné množství k udržení chodu čerpadel po dobu 50 sekund. Reaktor je také vybaven dieslovými agregáty. Ty však potřebují 45 - 50 sekund k rozběhu na plný výkon. Proto měl být výkon získaný ze setrvačnosti dostatečný na překlenutí mezery mezi vypnutím proudu a náběhem generátorů.

Předchozí testy ukázaly, že ačkoliv byla turbína schopná potřebnou energii dodat, napájecí napětí čerpadel kolísalo. Inženýři proto provedli změny v magnetickém poli regulátoru napětí. K otestován změn bylo potřeba snížit výkon reaktoru na extrémně nízkou úroveň. To je proti předpisům práce, protože reaktor je nestabilní a těžko ovladatelný. Také se nacházel na konci svého pracovního cyklu, což znamenalo, že vyhořelé palivo obsahovalo množství izotopů, které nestabilitu ještě zvyšovaly.

Když bylo naplánováno odstavení reaktoru 4. bloku, což znamenalo výměnu vyhořelých palivových článků za nové, rozhodli se inženýři využít této příležitosti k provedení experimentu. Pomalu zasunuli řídící tyče a snížili tak výkon. To se dělalo pozvolna, aby se zabránilo nahromadění xenonu, který řízení reakce komplikoval. Když výkon klesl na polovinu, odstavili jeden ze dvou generátorů. Zároveň zablokovali ochranný chladící systém, aby se v průběhu testu neaktivoval a experiment nepřekazil. Potom byl test na 9 hodin přerušen kvůli potřebné dodávce energie do sítě.

Test pokračoval po devíti hodinách přepnutím řízení z automatického na manuální. V ten čas bylo řízení dost obecné a řídící tyče se ovládaly spíš jako celek než individuálně. Výsledkem toho bylo, že se stav v reaktoru a parametrůchladícího okruhu dostal do nebezpečné úrovně. Bez ohledu na to operátoři v experimentu pokračovali. A protože výkon reaktoru významně poklesl, vytáhli další řídící tyče, čímž ještě více přispěli k jeho nestabilitě.

Po několika minutách nastavování řídících tyčí a vodního toku byl dosažen stabilní stav. Ještě se provedla nějaké drobná natavení tlaku za účelem snížení varu vody, což se projevilo dalším snížením teploty a následně i výkonu. Kvůli nízkému výkonu byly vytaženy další regulační tyče. Manuálně pak vytáhli iřídící tyče, kterými se řídilo rozložení výkonu v objemu reaktoru. Automatickyřízené tyče vypnuli také z obavy před možnou fluktuací. Po ještě několika drobných úpravách v nastavení parametrů bylo dosaženo krátkodobě stabilního stavu a experiment mohl začít.

Havarijní okruh turbín byl vypnut, aby bylo možné v případě neúspěchu experiment zopakovat. Naneštěstí, proudění vody pomalu ustávalo, var nabýval na síle až na některých místech voda nebyla a teplota začala prudce stoupat. Vědci zašli příliš daleko. Překročili hranice stability a už nebylo cesty zpět. Výkon prudce vzrostl a řídící tyče, které chtěli na poslední chvíli zasunout, se zasekly v teplotou zdeformovaných kanálech. Samovolnou řetězovou reakcí se reaktor během 3 až 4 sekund dostal z 5% na 100% svého výkonu. Tlak vzrostl tak,že zdvihl ocelové víko o váze 1000 tun. Poté reaktor bez problémů zruinoval betonové obložení a to byl začátek konce všeho okolo.

Čí to byla chyba? Inženýrů, vědců, pracovníků nebo vlády tehdejšího SSSR? O vládě se vědělo, jakým způsobem na všechny inženýry, vědce a pracovníky tlačí, aby dělali svoji práci rychle a nezdržovali se detaily. Při vyšetřování katastrofy se ukázalo, že byly porušeny předpisy bezpečnosti práce a některé nezbytné bezpečnostní testy nebyly před spuštěním reaktoru provedeny. Ale pojďmě od začátku.

Vláda tehdejšího SSSR bohatě odměňovala pracovníky, kteří splnili své úkoly před plánovaným termínem. To se zpravidla hodnotilo za období jednoho roku. Dokončení černobylské elektrárny bylo plánováno na 31.12.1983. Bezpečnostní testy bylo přislíbeno provést dodatečně po schválení elektrárny pro provoz. S určitým nátlakem byly potřebné dokumenty podepsány a pracovníci dostali prémie o velikosti dvou platů. Během soudního procesu s šesti operátory bloku včervenci až září 1986 bylo přiznáno, že blok 4 byl schválen pro provoz přestože některé bezpečnostní testy dopadly špatně. V soudním protokolu stojí uvedeno:
"31.12.1983 navzdory skutečnosti, kdy některé nezbytné testy nebyly na bloku 4 provedeny, podepsal šéfinženýr Brjuchanov, že dílo je kompletní, splňuje všechny podmínky a je připraveno k provozu. S cílem dokončit bezpečnostní systémy, byly v období 1982 až 1985 prováděny testy na turbogenerátou. Ty byly neúspěšné."

Při vyšetřování důvodů k provedení osudného testu vyšlo najevo, že systém využití setrvačné energie k překrytí časové mezery startování dieselagregátů,byl obsažen v původních plánech. Čili měl být funkční ještě před spuštěním bloku a neměl být důvod ho testovat. To byla jedna z těch věcí, která se vynechala, aby se "stihly prémie".

Takže, byla na vině vláda? To je jedna z možností. Ale co inženýři, kteří dopustili přehlédnutí bezpečnostních opatření? Etický kodex inženýra ABET včlánku 1 říká: "Inženýr při provádění svých profesních povinností dbá prvořaděna bezpečnost, zdraví a obecné blaho lidstva." Etický kodex IEEE v odstavci 1říká: "My, inženýři IEEE ... jsme si vědomi zodpovědnosti za svá rozhodnutí, která činíme s ohledem na to, aby nedošlo k ohrožení bezpečnosti lidstva aživotního prostředí". Odstavec 4 dodává: " ... odmítáme úplatky v jakékoliv podobě".

Při bližším pohledu zůstává na mysli několik slov: bezpečnost, zdraví, veřejný prospěch, úplatky. Zanedbáním pravidel bezpečnosti při stavbě a spuštění reaktoru ohrozili inženýři obyvatele v jeho okolí. Proč pak tito zemřeli? Kvůli formě úplatků. Ukončení stavby před termínem slibovalo konstruktérům vysoké prémie. V průběhu stavby se ale mělo myslet na jiné věci. Inženýři a vědci však povýšili hodnotu peněz nad hodnotu lidského života. A my teď za to platíme.

Okolí Černobylu je zamořené široko daleko, nejen v jeho bezprostřední blízkosti. Lidé a zvířata se rodí s mutacemi, ryby v okolních vodách hynou, divoká zvěř skomírá ... proč? Kvůli dvěma platům navíc.

zdroj: https://pavrda.cz/cernobyl/bribery.html