Historie jaderné elektrárny

Plán na výstavbu jaderné elektrárny v Černobylu byl v Sovětském svazu schválen počátkem 70. let 20. století. V roce 1972 bylo rozhodnuto, že elektrárna bude vybavena reaktory RBMK. První dva bloky byly typu RBMK-1000 (1. generace) a byly otevřeny v letech 1978, respektive 1979. Po dokončení prvních dvou bloků začala stavba dalších dvou bloků RBMK-1000 (2. generace). Rozdíl mezi reaktory RBMK-1000 první a druhé generace spočíval především ve změně uspořádání aktivní zóny, do které bylo na základě předchozích provozních zkušeností přidáno několik regulačních tyčí (bloky první generace měly 179 regulačních tyčí oproti 211 regulačním tyčím bloků druhé generace). Dále se snížil počet palivových kanálků ze 1693 na 1661. Celkově se rovněž změnil design budov elektrárny. Třetí blok elektrárny byl dokončen a spuštěn v roce 1982 a čtvrtý blok v březnu 1984. Po jejich spuštění se začalo se stavbou 5. a 6. bloku (rovněž RBMK-1000 2. generace). Stavba těchto bloků byla zastavena po havárii v roce 1986 a již nebyla obnovena. Celá stavba a provoz elektrárny byl poměrně dosti uspěchaný - například 4. blok byl spuštěn bez provedení řady požadovaných fyzikálních a technických testů. Po havárii 26. dubna 1986 byl zničen 4. blok. První blok byl vážně poškozen havárií v roce 1991 a kvůli předpokládané ceně jeho opravy nebyl již opravován. Druhý blok Ukrajina odstavila v rámci dohody s Evropskou unií v roce 1996 a poslední 3. blok byl rovněž v rámci dohod odstaven 21. prosince 2000.