Temelín

25.08.2011 11:34

Jaderná elektrárna Temelín, obecně často nazývaná Temelín (zkratkou ETE, dříve také JETE nebo JET), je elektrárna s největším instalovaným výkonem v Česku. Stojí v obci Temelín v Jihočeském kraji, v okrese České Budějovice. Elektrárna je častým terčem kritiky ze strany českých i zahraničních ekologických organizací a hornorakouské vlády. Jedná se také o jedno z ústředních témat česko-rakouské politiky. Zatím (v roce 2007) se jedná o nejnovější jadernou elektrárnu v Evropě.

Elektrárna má instalované dva bloky z původně plánovaných čtyř, každý s elektrickým výkonem 1000 MW. V roce 2006 elektrárna vyrobila přibližně 12 TWh (43,2 PJ) elektrické energie, což představovalo přibližně 14 % výroby elektřiny v Česku a kolem 23 % výroby ČEZ. Podíl na instalovaném výkonu elektráren v Česku byl v roce 2005 11,43 %.

Temelín se nachází v Jihočeském kraji asi 5 km jižně od města Týn nad Vltavou a 24 km severně od Českých Budějovic u obce Temelín v místech, kde stávala vesnice Temelínec v souřadnicích 49°10′48″ severní šířky a 14°22′47″ východní délky. JETE je vzdálena asi 45 až 50 km od hranic s Německem a Rakouskem.

Nadmořská výška Temelína je asi 500 m nad mořem. Vltava je vzdálená přibližně 5 km směrem na východ.

Elektrárna se nachází na pozemku o rozloze 143 ha (z toho 123 ha je oploceno), který patří ČEZ. Na pozemku je dost místa i pro případné dostavění elektrárny.[3] Jde konkrétně o parcelu č. 180/1 na katastrálním území Křtěnov, parcelu č. 1053/1 na k.ú. Březí u Týna nad Vltavou, a parcelu parcela č. 1044/3. v k. ú. Temelínec.

Lokalita Temelína byla určena na základě řady bezpečnostních, technických i ekonomických kritérií. Blízkost Vltavy a vodního díla Hněvkovice zajišťuje dostatek vody pro chlazení, díky poměrně vysoké nadmořské výšce však elektrárna nemůže být ohrožena povodní.

Z ekonomického a energetického hlediska je důležité umístění na jihu státu - uhelné elektrárny se nacházejí poblíž ložisek uhlí v severních Čechách a na severní Moravě, umístění elektrárny na jihu tak usnadňuje a zlevňuje přenos elektřiny (to je i jeden důvodů umístění JE Dukovany na jižní Moravu).

Temelín leží z geologického hlediska na moldanubickém hřbetu, který je do jisté míry pokračováním Lišovského prahu, oblasti v seizmicky klidné a geologicky stabilní, na skalním podloží a mimo geologické zlomy.

Jižní Čechy obecně i okolí Temelína jsou v porovnání s průměrem i jinými oblastmi Česka řídce zalidněny[9], okolí Temelína je z velké části zalesněno, což je velmi výhodné z bezpečnostního hlediska, ale nevýhodné pro využití odpadního tepla.

V předběžné fázi se uvažovalo o umístění elektrárny k obci Malovice (plánovaná elektrárna byla označována jako JEMA), která však byla právě kvůli nedostatečné geologické stabilitě zavržena, později byla zkoumána lokalita Dubenec (v obci Dívčice), která však byla vhodná ke stavbě maximálně dvou bloků. Průzkum prováděla inženýrská organizace Terplan.

Pásmo havarijní připravenosti bylo SÚJB už 5. srpna 1997 stanoveno na 13 km. (v určitých místech sahá ještě o trochu dál).

Před rokem 1989:
Jaderná elektrárna Temelín byla plánována ještě za socialistického Československa jako jedna z hlavních staveb energetického systému Československa a bývalé RVHP. V Československu byla už předtím uvedena do provozu Jaderná elektrárna Jaslovské Bohunice (na Slovensku) a Jaderná elektrárna Dukovany (v Česku), přibližně souběžně s Temelínem se plánovala stavba Jaderné elektrárny Mochovce (na Slovensku). Výhledově se pro Česko počítalo se stavbou Jaderné elektrárny Blahutovice (zkratka EBLA) na severní Moravě, Jaderné elektrárny Tetov (zkratka JETO) ve středních Čechách a v delším časovém horizontu i se stavbou jaderné elektrárny označované jako ESEV (elektrárna severní Čechy), která měla nahradit dosluhující uhelné elektrárny. Investiční záměr na stavbu elektrárny byl vydán v roce 1979, rozhodnutí o výstavbě 1. a 2. bloku bylo vydáno v roce 1980, v roce 1981 byla o výstavbě 1. a 2. bloku uzavřena dohoda mezi Sovětským svazem a Československem, která byla v roce 1982 rozšířena o 3. a 4. blok. Původně však byly zvažovány jiné lokality než Temelín (viz výš). V listopadu 1986 bylo vydáno stavební povolení a v únoru 1987 začala stavba provozních objektů, přípravné práce však začaly už v roce 1983. V roce 1988 byla dokončena první z původně plánovaných chladicích věží.[14] Podle původních plánů měl být 1. blok elektrárny dokončen v roce 1992, 4. v roce 1997.

Po roce 1989:
Po roce, 1989 (částečně už před ním) se stavba začala výrazně protahovat. Především z Rakouska se ozývaly silné protesty proti dostavbě elektrárny a v masmédiích odpůrci jaderné energetiky mj. často zpochybňovali její bezpečnost. Příznivci naopak upozorňovali na to, že výroba energie z jádra je ekologičtější (především v souvislosti s ekologicky poničenými částmi severních Čech). Na doporučení (mj.) MAAE se začaly přepracovávat projekty a původní (sovětský resp. ruský) řídicí a kontrolní systém byl nahrazen novým (kontrakt byl v roce 1993 udělen americké společnosti Westinghouse). Stejný systém firma instalovala i u britské jaderné elektrárny Sizewell B. Zároveň nebylo kvůli společenským změnám zcela jasné, jaká bude energetická potřeba státu po zániku nebo restrukturalizaci řady podniků energeticky náročného těžkého průmyslu. Proti elektrárně se po celou dobu její výstavby stavěla řada českých i zahraničních nevládních protijaderných organizací. V lednu 1990 byly pozastaveny práce na 3. a 4. bloku, v březnu roku 1990 rozhodla federální vláda Mariána Čalfy dostavět jenom 1. a 2. blok. O osudu Temelína jednala i 15.června 1992 i vláda Petra Pitharta, která však rozhodnutí v předvolební době přenechala vládě následující, pouze doporučila opatření týkající se financování Temelína a omezení monopolu ČEZ. Dne 10. března 1993 byla dostavba prvního a druhého bloku znovu schválena vládou premiéra Václava Klause, pro dostavbu hlasovala vláda téměř jednomyslně v poměru 18:0, pouze ministr životního prostředí František Benda se zdržel. Třetí a čtvrtý blok byl zakonzervován v rozsahu kompletně dokončených zemních prací na základové spáře.

Protesty Rakouska po roce 1989:
Proti Temelínu v podstatě od začátku brojilo Rakousko, situace se vyostřila na konci 90. let v souvislosti s přibližujícím se vstupem Česka do EU a vstupem krajně pravicové FPÖ do rakouské vlády (Česko se jako jediná z tzv. kandidátských zemí připojila k diplomatickému bojkotu Rakouska). FPÖ dokonce požadovala, aby Rakousko v případě spuštění Temelína zablokovalo vstup Česka do EU.[20] Proti Temelínu však vystupovaly (byť méně ostře) všechny významné rakouské strany. 6. května 1999 se v rezoluci k dostavbě Temelína dokonce kriticky vyjádřil Evropský parlament, vláda Česka však 12. května 1999 většinou 11:8 dostavbu Temelína potvrdila. O dostavbu Temelína se dlouhodobě zasazoval především ministr průmyslu a obchodu Miroslav Grégr, který dokonce získal přezdívku „atomový dědek“. Obdobně získal později ministr zahraničí Karel Schwarzenberg přezdívku „atomový kníže“, poté, co kritizoval blokády hraničních přechodů Rakouska s Českem. 14.–21. ledna se v Rakousku dokonce uskutečnilo tzv. podpisové referendum, ve kterém se celkem 915 220 rakouských občanů (15,53 % oprávněných voličů) vyslovilo pro podmínění vstupu Česka do EU odstavením Temelína. Situace se uklidnila po podepsání Melkského protokolu 12. prosince 2000, k jehož sjednání mezi Českem a Rakouskem napomohlo i úsilí Evropské unie, především komisaře pro rozšíření Güntera Verheugena.

V roce 2004 zamítli zastupitelé Jihočeského kraje další rozšíření elektrárny (dostavbu 3. a 4. bloku)

Vývoj po volbách v Česku roce 2006:
Po volbách v roce 2006 si v koaliční smlouvě Strana zelených vymínila, že vláda během svého volebního období nebude připravovat stavbu dalších jaderných bloků. K otázkám energetiky vláda ustavila nezávislou tzv. Pačesovu komisi, která se v červenci 2008 postavila za jadernou energetiku a navrhla zahájit proces posuzování vlivu dalších reaktorů na životní prostředí (EIA). Společnost ČEZ pak o proces EIA 11.7. 2008 požádala. Předseda SZ Martin Bursík komisi kritizoval, nehodlá však EIA bránit. EIA však představuje pouze první z mnoha kroků nutných k povolení dostavby Temelína. ČEZ předpokládá, že stavba by mohla být zahájena v roce 2014, a 3. blok by mohl být spuštěn v roce 2020. 7. dubna 2009 udělil Jihočeský kraj souhlas s dostavbou 3. a 4. bloku elektrárny výměnou za přibližně 4 miliardy Kč, které ČEZ do širšího okolí elektrárny investuje (opravy silnic, dostavbu dálnice). ČEZ požádal dokonce o postavení druhé železniční trasy do elektrárny.

Proti rozhodnutí protestovali představitelé Strany zelených a Jihočeské matky, kritizovali mimo jiné absenci veřejné diskuze v procesu schvalování (bylo zahrnuto do programu dodatečně, až při zahájení jednání).[29] Mezi zastánce dostavby naopak patří např. sdružení Jihočeští taťkové. Kromě toho je podle několika nezávislých výzkumů (STEM, Eurobarometr) v České republice dlouhodobě okolo 70 % obyvatel pro další rozvoj jaderné energie. K zajímavostem patří, že podporu nadpoloviční většiny má tato otázka dokonce i mezi voliči Strany zelených.

Spuštění Temelína a jeho provoz:
Palivo pro první blok bylo zavezeno v červenci 2000, 9. října 2000 bylo aktivováno a 21. prosince 2000 byl první blok poprvé připojen do rozvodné sítě. Zkušební provoz prvního bloku byl zahájen 10. června 2002.

V červnu 2002 bylo zavezeno palivo pro druhý blok a 17. srpna 2002 byla zahájena reakce. K rozvodné síti byl druhý blok poprvé připojen 29. prosince 2002 a zkušební provoz začal 18. dubna 2003.

V pátek 3. listopadu 2006 byl Temelín zkolaudován, v pondělí 6. listopadu rozhodnutí nabylo právní moci.

Koeficient ročního využití v roce 2006 se přes všechny technologické problémy přiblížil 70 %. Po jejich dořešení by měl běžně dosahovat hodnot kolem 85 % a roční výroba by měla dosáhnout hodnot 15 TWh.

Dne 18. července 2010 v 16:02 hodin dosáhla celková výroba elektrárny Temelín od zahájení provozu 100 miliard kWh. Takové množství elektřiny by pokrylo spotřebu celé ČR na 18 měsíců a Temelín na její výrobu potřeboval cca 3500 dnů.

Cena:
Celkové investiční náklady na dva bloky o celkové elektrickém výkonu 2 000 MW dosáhly i z důvodu zcela zásadních úprav projektu v průběhu výstavby 98 mld. Kč (cena do konce září 2004), což představuje investiční náklady ve výši cca 50 000 Kč/kW. Stavbu financovala společnost ČEZ pomocí úvěrů, které poskytly dvě bankovní konsorcia (konsorcium bank vedené Citibank (USA) a konsorcium bank vedené bankou Fortis bank (Belgie)), za úvěry se zaručil stát a americká Exim Bank. Čistě ekonomická návratnost investice je odhadována na méně než 20 let.

Odvody na jaderný účet:
Za každou vyrobenou kilowatthodinu elektřiny odvádí ČEZ 5 haléřů na tzv. jaderný účet, kde se shromažďují prostředky na uložení vyprodukovaného radioaktivního odpadu a jeho přepracování. ČEZ musí vytvářet i finanční rezervy na budoucí likvidaci elektrárny.

Kombinace technologií, dodavatelské firmy:
Původní projekt je založen na ruské (sovětské) technologii, řídicí systém je americký. Tato kombinace „západních“ a „východních“ technologií byla důvodem obav o bezpečnost, byla však už vyzkoušena na Jaderné elektrárně Lovisa ve Finsku, (viz níže). Mise MAAE v roce 1996 konstatovala, že kombinace západní a východní techniky byly v projektu pečlivě zváženy a podle názoru mise v některých případech kombinace obou technik dokonce vedla ke zvýšení bezpečnosti.

Většina vybavení elektrárny však byla dodána českými firmami. (ŠKODA PRAHA - generální dodavatel elektrárny, ŠKODA Jaderné strojírenství Plzeň, Vítkovice, Sigma Lutín).

Bezpečnost:
Bezpečnostní opatření v Temelíně zahrnují celou škálu opatření na řadě úrovní. Bezpečnost zvyšuje to, že řada bezpečnostních systémů je založena na rozdílných fyzikálních a technických principech.

Jedním z nejdůležitějších z principů je tzv. princip hloubkové ochrany, který definuje 5 úrovní ochrany a 5 ochranných bariér stojících mezi aktivní zónou v reaktoru a okolním prostředím:

1. pevná keramická struktura samotného paliva
2. pokrytí palivových proutků
3. tlaková hranice primárního okruhu
4. železobetonová šachta reaktoru
5. ochranná obálka (kontejnment)
Aktivní bezpečnostní systémy jsou zálohovány dvojnásobně (tj. jsou nainstalovány třikrát).

Předností použitých tlakovodních reaktorů je tzv. inherentní bezpečnost tj. bezpečnost daná fyzikálními zákony. Ta je v Temelíně zajištěna mj. tím, že schopnost vody (působí jako moderátor, tj. umožňuje, aby štěpná reakce vůbec mohla probíhat) umožňovat řetězovou reakci klesá s rostoucí teplotou. Podobnou vlastnost má i uran 238 (tvoří kolem 97 % paliva, fakticky ale jako palivo nepůsobí, není zdrojem vyráběné energie) který pohlcováním neutronů reakci brzdí. Tato jeho vlastnost vzrůstá s růstem teploty. Při přílišném vzrůstu teploty by se tak reakce sama zastavila. Bezpečnostních systémů využívajících fyzikální zákonitosti obsahuje Temelín celou řadu, např. systém tvořený čtyřmi hydroakumulátory, které by zaplavily aktivní zónu při mimořádných situacích spojených poklesem tlaku v primárním okruhu, sprchový systém ochranné obálky, systém zajišťující pád souboru absorpčních tyčí do aktivní zóny, což zajistí rychlé odstavení reaktoru atd. Podle zprávy ČEZ z dubna 2007 nevykazuje Temelín výrazně horší výsledky ohledně bezpečnosti než francouzské jaderné elektrárny (viz níže). Výrazně horší výsledky než u ostatních elektráren v Evropské unii nezjistil ani tým WANO v roce 2005.

Tlakové nádoby:
Části vnitřní vestavby reaktoru jsou umístěny v tlakové nádobě. Tlaková nádoba je vysoká 11 m a je umístěna ve výšce 16 m. Vnější průměr je 4,585 m. Stěny válcové části mají tloušťku 193 mm. Nádoba je vyrobena z vysoce kvalitní nízkolegované chrom-nikl-molybden-vanadové oceli a je navržena na tlak 17,6 MPa při teplotě 350 °C, přičemž běžný provozní tlak je 15,7 MPa při teplotách 290-320 °C.

Palivo:

Jako palivo slouží oxid uraničitý UO2 s průměrně 4,25 % obohaceného uranu 235. V reaktoru je celkem 92 tun paliva. Aktivní zóna reaktoru je vysoká 3530 mm a má průměr 3160 mm. Je v ní v přesně stanovených pozicích umístěno 163 palivových souborů a 61 regulačních tyčí. Palivové soubory jsou uspořádány v hexagonální mříži. Každý palivový soubor sestává z 312 palivových proutků, 18 vodicích trubek a z jedné centrální měřicí trubky. Palivový cyklus je čtyřletý (jednou za rok se tedy vyměňuje čtvrtina paliva). Probíhá přechod na pětiletý cyklus výměny paliva. Do roku 2010 dodávala palivo společnost Westinghouse, od roku 2010 se začaly na základě proběhlého výběrového řízení používat v temelínských reaktorech palivové soubory ruské společnosti TVEL. Palivo tvořilo podíl přibližně 15 % na ceně elektřiny z Jaderné elektrárny Temelín, zvyšující cena uranu na světovém trhu tento podíl neovlivní, neboť palivo je dodáváno na základě dlouhodobých smluv (větší část ceny paliva je navíc daná jeho obohacením, přípravou pro použití jako paliva).

Další kritika, veřejné mínění:
Kritici dál upozorňují na údajné technické nedostatky, které vyplývají podle jejich názoru z nedostatečně odzkoušené kombinace sovětských a „západních“ technologií. Zastánci elektrárny upozorňují, že tato kombinace už byla vyzkoušena v jaderné elektrárně Loviisa ve Finsku. I podle západních odborníků je bezpečnost tlakovodních reaktorů ruské konstrukce (jde o zcela jinou koncepci, než koncepce reaktoru černobylského typu) zcela srovnatelná s obdobnými západními reaktory; ruská konstrukce mírně zaostávala pouze v oblasti řídicí techniky, ta však byla v Temelíně nahrazena technikou západní. Určitou roli hrají i předsudky či nedůvěra vůči jaderné energetice jako takové a také různé lobbistické skupiny. (Viz rovněž odstavec Bezpečnost).
Problémem jaderné elektrárny Temelín může být její relativně vysoký instalovaný výkon na jeden generátor oproti ostatním zdrojům v ČR (stavba menšího množství větších bloků místo většího množství menších byla zvolena kvůli snížení investičních i provozních nákladů). Při náhlém výpadku dodávky elektřiny z jednoho či druhého bloku musí být zajištěn náhradní zdroj, což při vysokém výkonu obou generátorů znamená řadu dalších zdrojů. V některých situacích pak může regulátor přenosové soustavy (ČEPS) mít omezené možnosti regulace, případně musí elektřinu nakupovat. Celkový poměr výkonu obou temelínských generátorů k výkonu elektrárenské soustavy se však pohybuje v přijatelném rozmezí udávaném v odborné literatuře (5 - 10 %, u Temelína pokrývá každý z generátorů přibližně 7 %). Navzdory všem peripetiím, jimiž jaderná energetika od dob svého vzniku prošla, naprostá většina obyvatel Česka jadernou energetiku a samotnou temelínskou JE podporuje.

Kritika ze strany Rakouska:
Kritiku zpochybňující bezpečnost JE Temelín je slyšet především zpoza hranic, konkrétně v bezprostředně sousedícím Rakousku a Bavorsku, kde u části obyvatel jaderná elektrárna Temelín vyvolává obavy z následků případné havárie. Tyto názory jsou navíc podpořeny i relativně (především ve srovnání s Jadernou elektrárnou Dukovany) častými poruchami na různých částech elektrárny, ačkoliv se velká většina poruch stala v nejaderné části elektrárny a žádná z nich nepřekročila stupeň 1 stupnice INES (Technická porucha nebo odchylka od schváleného režimu). Zdánlivě vysoká frekvence poruch (podle stupnice INES zatím pouhých odchylek) na JETE je zaviněna především nadstandardním způsobem informovanosti. U velké většiny jiných jaderných elektráren by se veřejnost za celou dobu dozvěděla nejvýš o desítce událostí. 14. prosince 2006 vyzval rakouský parlament vládu k právním krokům proti Temelínu. Ze strany rakouských protijaderných aktivistů začaly opět blokády česko-rakouských hraničních přechodů. V reakci na tyto události zveřejnila v dubnu 2007 společnost ČEZ zprávu o bezpečnosti JETE, v níž byl mimo jiné srovnán počet poruch a odchylek na obou jaderných blocích od běžného režimu jaderných bloků ve Francii. „Hodnocení zahrnulo výsledky 58 francouzských jaderných bloků v letech 2000 až 2006. Ve Francii připadá v kategorii INES 1 zhruba 1,1 události na každý blok a rok. Temelín má ve sledovaném období hodnotu 1,4 události. V kategorii INES 0 vychází pro francouzské elektrárny 7 událostí na každý blok a rok, zatímco u Temelína je to 15 událostí“. Zpráva zároveň upozorňuje, že lepší výsledky francouzských jaderných elektráren můžou být vysvětleny skutečností, že jsou v provozu už delší dobu.
15. května 2007 ministr zahraničí Česka Karel Schwarzenberg prohlásil, že pokud blokády hraničních přechodů s Rakouskem nepřestanou, Česko by do sporu mohlo vtáhnout EU, protože blokády znamenají porušení dohody z Melku. Nazval také odpůrce Temelína „magory“. Kvůli svým postojům k JETE si Schwarzenberg u rakouských odpůrců jaderné energie dokonce brzo vysloužil přezdívku Atomfürst (atomový kníže).
Nespokojenost s blokádami vyjádřil už dřív i premiér Mirek Topolánek a označil je za porušení evropských směrnic. V červnu 2007 podala společnost ČEZ žalobu na Horní Rakousko kvůli jejich neustálé snaze zastavit provoz Temelína. ČEZ je údajně nucena za soudní spory v Rakousku vydávat velké částky, ačkoliv Evropský soudní dvůr rozhodl, že rakouské soudy nejsou oprávněny žaloby proti ČEZ projednávat.